Diskusní fórum » Obecné fórum - archiv » Suburbanizace pražského okolí

Středa 11.12.2019

 

Obecné fórum - archiv: Suburbanizace pražského okolí

Suburbanizace pražského okolí

Zaslán uživatelem/kou: Daniela Javorčeková

Datum: 26. 05. 2016 09:57

Jako příspěvek k diskusi o nové zástavbě přidávám následující zajímavý text: Suburbanizace pražského okolí: dopady na sociální prostředí a krajinu částečný výtah z dokumentu RnDr.Václava Cílka a prof.ing.arch. Miloslava Baše z roku cca 2007(původní celý dokument jsem na internetu již nenašla, výtah jsme otiskli v BZ v roce 2008). Víc jak polovina obyvatel Evropy sní o vlastním domě se zahrádkou někde za městem a na vlastním pozemku. To podporuje často živelný vznik suburbií – městeček složených z obvykle katalogových domů, které pohlcují krajinu a obecně sebou přinášejí tolik problémů, že heslem většiny západoevropských sídel již není další růst, ale další zkvalitňování již existujícího prostředí. Dosavadní plánování suburbií naprosto opomíjí sociální a většinou i přírodní aspekt sídla. Domy jsou vnímány izolovaně jako jakési samostatné soukromé jednotky bez vazby k sídlu i jedna k druhé. Neexistují v nich „místa setkávání“, opomíjena je dostupnost krajiny a přírody a možnost jiné dopravy než soukromým automobilem. Úplně schází jakýkoliv pokus o výhled do budoucnosti.Plány developerů jsou předimenzované – např. na bývalém okrese Praha-západ jsou naplánovány domy pro 4000 novousedlíků ročně, zatímco jejich reálný přírůstek byl kolem 270 ročně. Domníváme se, že možná až 50% suburbanizačních projektů nebude nikdy realizováno. Starostové a zastupitelé obcí by si měli být vědomi následujících okolností: • firmy mají propracovanou strategii slibů a zároveň strategii zamlčování či bagatelizace budoucích problémů. • firma může také zaniknout a pozemky se na celé roky ocitají v rukou banky, která firmě půjčila peníze. Lidé hledí na „své“ domy, které se rozpadají, obec je bezbranná a s pozemky nemůže nakládat. • spekulace s pozemky je věc nesmírně výnosná, proto se developerské firmy budou snažit dostat se k nim za každou cenu. Budou tedy kupovat jednak levné pozemky podél rušných komunikací,jednak budou nabízet různé výhody, např. obcím slibovat rozvoj s tím, že např. na vlastní náklady postaví technické sítě apod. Sliby potom nemusí splnit a smlouvy jsou formulovány tak dobře, že obec se nějaké kompenzace nedočká. • stavbou či připojením nové čtvrti na sebe obec přejímá starost o stav a údržbu komunikací a technických sítí. Nová zástavba se často napojuje na sítě, které potřebují zásadní modernizaci již v době nových zátěží. Budou stačit dvě, tři zimy, kdy napadne hodně sněhu, aby si obce uvědomily o kolik kilometrů komunikací navíc se musí starat. Ekonomicky hrozivá situace nejspíš nastane zhruba za 30 let, kdy bude nutné provést generální opravy vodovodní a kanalizační sítě. Výstavbu suburbií je proto nutné posuzovat z dlouhodobého hlediska. • obec si obvykle slibuje, že bohatí novousedlíci významně přispějí do daňových odvodů, ale ve skutečnosti si mnoho z nich ponechává pražskou adresu, takže nakonec dochází k tomu, že chudší starousedlíci dotují bohatší novousedlíky. • ceny průměrných domů spíš stagnují nebo se dokonce snižují. Kvalitní urbanismus však zvyšuje nebo násobí ceny nemovitostí. • je zbytečné prodávat pozemky pod cenou. Zásadním parametrem je hustota osídlení, která je v průměrné středočeské vesnici kolem 50-70 obyvatel na hektar. Víc lidí znamená víc daní a rovněž náklady na technické sítě se rozpouštějí mezi více lidmi. Pokud obce chtějí udržet městský či poloměstský typ osídlení s hromadnou dopravou a malými obchody, tak hustota osídlení by neměla klesnout pod 100 obyvatel na hektar. • sociální sítě se budují pomalu. Velký počet novousedlíků, kteří jsou aktivní a snadno se semknou často vede k rozdělení obce či dokonce snahám ovládnout zastupitelstvo. Novousedlíci se mnohdy dokáží lépe prosadit,jsou drsnější a nectí místní zvykové právo. Někdy se vědomě izolují od „špinavých“ starousedlíků a prosazují své zájmy. Malá čtvrť se časem dokáže přimknout k velkému centru, ale nová velká čtvrť přistavěná k menšímu centru buď vytvoří vlastní svět, anebo naopak původní centrum sociálně a ekonomicky „spolkne“. Novou parazitující (protože nesamostatnou) suburbánní zástavbou trpí zejména malé venkovské obce, přičemž míra závislosti nové zástavby na staré časem spíše vzrůstá. • domy v suburbiích jsou nové a obtížně se posuzuje, jak budou stárnout, ale vzhledem k použitým materiálům (např. dřevěné panely, lepenky, sádrokartony apod.), je podezření, že část staveb (možná třetina či víc) je postavena nepříliš kvalitně • Strategií většiny developerských firem je „rychle postavit, prodat a zmizet“. Jejich komerční cíle jsou často naplněny již prodejem parcely. Obchodují tedy s „okamžitým“ zbožím, jehož design může zastarávat podobně rychle jako např. design automobilu či televize. Často nejrychleji zastarávají právě ty nejmodernější věci. Nevhodně navržený dům však bude stát, i když se mezitím změní vkus, bude klesat v ceně a lákat spíš chudší kupce. Lokalita bude postupně spíš upadat. To není žádná tragédie (i chudší lidé musí bydlet), pokud obec či nějaké sdružení majitelů bude mít ještě dost prostředků na údržbu a provoz. • developer většinou nemá zájem koupit navíc pozemek nebo investovat do kvalitního urbanistického plánu. V suburbiích pak schází: 1. nějaký prostor setkávání jako je náměstí, náves, klub; 2. funkční návaznost na starší nástavbu; 3. cesty, pěšiny, cyklostezky,které spojují zástavbu s okolní krajinou; 4. nějaký určující prvek. Suburbie si jsou navzájem podobné, rozprostírají se všemi směry, jakoby neměly střed. Střed určuje vazbu na okolí. Dřív jím býval hrad, radnice, kostel nebo alespoň kaplička a památný strom. • V západní Evropě byl mnohokrát pozorován „začarovaný dopravní kruh“. Silnice skoro vždy znamená novou zástavbu. Tím často dojde k ucpávání existujících silnic a k požadavku na stavbu nových komunikací. • Řadu problémů se vůbec nedozvíme,protože vedení obce o nich nemluví,aby nevypadali jako hlupáci, kteří si nevědí rady. Jak zmírnit negativní dopady suburbanizace na prostředí? Z výše uvedeného je patrné, že rychlý růst sebou vždycky přináší problémy a to i v případě, kdy obě strany se snaží dohodnout. V Rakousku a Německu si po letech experimentování s novousedlíky zvolily některé menší a střední obce zásadu, že v obci je možné postavit jen dva (!) nové domy ročně. Tím je do určité míry zajištěno, že obec přijme novousedlíky a ti se začlení do jejího chodu. Každé evropské město či vesnice má svůj sociální charakter daný zhruba tisíc let trvajícím vývojem, se kterým se nedá příliš experimentovat, a je nesmyslné hledat nějaké nové cesty. Sídla, která mají tradiční sociální charakter jsou sídla víceméně stabilní. Je možné udržovat umělé sociální prostory, ale ty vždy buď budou mít tendenci k návratu k tradiční formě nebo budou zdrojem problémů. Základem evropského sídla je navzájem se doplňující vztah soukromých a veřejných prostorů. Veřejný prostor sídla vytvářejí (1) komunikace, (2) místa sociálních aktivit jako jsou nákupy či hovor se sousedy – charakteristicky to jsou náměstí a pěší zóny a (3) místa zábavy a odpočinku jako jsou parky nebo hospody. Moderní suburbie však sestává jenom ze soukromých prostorů propojených veřejnými komunikacemi, které málokdy mají jinou funkci než je automobilový provoz. Nelákají příliš k vycházkám,ani k dětským hrám ani k rozhovorům. Nedá se zde postavit kavárna, hřiště nebo nějaké místo setkávání a často ani zasadit strom. Ryze soukromá sociální struktura suburbií funguje u mladých lidí a bezdětných párů, ve středním věku je méně vyhovující a ke stáru se (jak ukazují západní analogie) často stává pastí. Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že zemědělství ve středních Čechách po dobu sedm tisíc let tvořilo ekonomický základ krajiny. V posledních deseti letech to jakoby přestává platit, ale nevíme, co tuto zemi v dalších desetiletích či staletích může čekat a proto se velice přimlouváme za uvážlivé hospodaření s půdou. Firmy přicházejí a odcházejí, nejsou vázány na jeden prostor, ale lidé zde žijí stále.